Historie hradu
Hrad Landštejn byl postaven někdy na přelomu 12. a 13. století dodnes neznámým stavitelem. Mohl jím být český král Přemysl Otakar I. nebo rakouští vévodové Leopold V. a Leopold VI. Jméno hradu „Landštejn“ odkazuje na stavitele, který byl zeměpánem. Původcem hradu tedy není obyčejný šlechtic, ale pán země. Kdo byl pánem této části země na přelomu 12. a 13. století není zcela jasné. V roce 1179 římský císař Fridrich Barbarossa upravil vedení rakousko-české hranice tak, že Rakousko získalo celé Vitorazsko a část země v oblasti dnešního Novobystřicka. Je tedy možné, že území, na němž byl postaven hrad Landštejn, bylo rakouské.
Jistotu v pánu na Landštejně máme až v roce 1282, kdy je s ním spojen Sezima z Třeboně z rodu Vítkovců. Jeho potomci si podle hradu dali přízvisko, páni z Landštejna. Jakým způsobem Sezima hrad získal, není známo. Nejvýznamnějšími vítkovskými pány na hradě byli Vítek a jeho syn Vilém z Landštejna. Vilém z Lanštejna byl obratným politikem i válečníkem. Pro císaře Karla IV. vykonával i mnohé diplomatické cesty. Jeho synové prodali landštejnské panství v roce 1363 královské komoře.
Král Václav IV. směnil své dva kamenné hrady Landštejn a Bystřici (Novou) v roce 1381 se svým hofmistrem Konrádem Krajířem z Krajku za jeho hrad Lomnici (nad Lužnicí). Krajířové drželi landštejnské panství do roku 1579. Krajířové z Krajku pocházeli z Kraňska (pomezí dnešního Rakouska a Slovinska) a byli významnými úředníky rakouských vévodů a později i českých králů a rakouských císařů. Protože jejich významná politická postavení ve státě vyžadovala značný majetek a výstavná sídla, zadlužili se přestavbou svých hradů tak, že byli nuceni majetek v sedmdesátých letech 16. století prodávat. Landštejnské panství prodali v roce 1579 dědičnému rakouskému komořímu, svobodnému pánu Štěpánovi z Eicinku. Od něj je po dvaceti letech koupil jihlavský měšťan David Neumayer z Winterberka. Jeho syn Gottfried potom v roce 1618 přivedl na hrad stavovskou posádku a vystavil tím Landštejn rakouskému obléhání na začátku třicetileté války. Hrad byl pokořen vyhladověním v roce 1619. Panství potom velmi rychle střídalo majitele z řad české i rakouské šlechty.
V roce 1771 blesk hrad zapálil, hrad vyhořel a už nikdy nebyl obnovován. Stal se zříceninou. V roce 1945 byl vyvlastněn rakouskému rodu Wenzel-Sternbachů a od roku 1972 rozsáhle opravován. První návštěvnická sezóna byla zahájena roku 1990.
Historie stavby
Původní hradní jádro, postavené na přelomu 12. a 13. století, je románské. Tvoří je dvě hranolové věže, palác mezi nimi a vysoká hradba, která areál uzavřela do pětibokého půdorysu. Vzhledem k absenci písemných pramenů jsou stavební prvky zatím jedinými ukazateli stáří stavby. Úzké komorové románské střílny na velké hradní věži datuje dr. Jiří Varhaník (stať Pozdně románské komorové střílny hradu Landštejna v Průzkumech památek II/1998) na konec 12. století podle analogie ze severní Itálie. Na malé románské věži jsou dvě románská okna do prostoru románské kaple. Románské architektonické prvky kladou tedy dokončení stavby původního hradu nejpozději do první poloviny 13. století.
Další stavební úpravy je možné datovat až do období Krajířů z Krajku (1381 – 1579). Nejprve se jednalo o přístavbu pozdně gotických obytných staveb – paláce do nádvoří a obytné věže donjonu. Do této doby spadá i přeložení vstupu do hradu z jižní strany na stranu severní a prolomení nové brány do nádvoří od západu. V období renesance, v první polovině 16. století, kdy Krajířové zastávali nejvyšší státní úřady, byly přistavěny k původní románské hradbě dovnitř do nádvoří ještě výstavné a pohodlné renesanční paláce. Z doby Krajířů je také nové gotické i renesanční opevnění – gotická parkánová hradba pod původním románským hradním jádrem a vnější věnec renesančního opevnění s polokruhovými baštami.
Dobývání hradu
Landštejn byl ve své historii dobýván třikrát.
V roce 1317 ho dobývalo královské vojsko s králem Janem Lucemburským. Čeští páni se tehdy postavili proti králi na stranu vězněného Jindřicha z Lipé. Král Jan si myslel, že jim napraví hlavu silou, ale nakonec došlo k dohodě. Královské vojsko nemělo u panských hradů s dobýváním úspěch. Páni se po dohodě před králem pokořili odevzdali mu své majetky do rukou a dostali je zpět jako léna (s povinností postavit králi vojsko).
V roce 1420 dobývali hrad husité jako odvetu tehdejšímu majiteli Lipoldu Krajířovi z Krajku. Ten společně s dalšími jihočeskými pány v červnu 1420 dobýval Tábor. Městu však přišel na pomoc oddíl Mikuláše z Husi a páni utekli. Na podzim 1420 pak husité dobývali hrady pánů, kteří oblehli Tábor. Hrad Landštejn pravděpodobně dobyli a měli ho v držení do roku 1440.
V roce 1618 dobývalo hrad Landštejn císařské rakouské vojsko, protože Gotfried Neumaier sympatizoval se stavy a měl na hradě stavovské vojsko. Na začátku roku 1619 byl hrad vyhladověn a Gotfried Neumayer padl.