Hrad Landštejn byl postaven někdy na přelomu 12. a 13. století dodnes neznámým stavitelem. Mohl jím být český král Přemysl Otakar I. nebo rakouští vévodové Leopold V. a Leopold VI. Jméno hradu „Landštejn“ odkazuje na stavitele, který byl zeměpánem. Původcem hradu tedy není obyčejný šlechtic, ale pán země. Kdo byl pánem této části země na přelomu 12. a 13. století není zcela jasné. V roce 1179 římský císař Fridrich Barbarossa upravil vedení rakousko-české hranice tak, že Rakousko získalo celé Vitorazsko a část země v oblasti dnešního Novobystřicka. Je tedy možné, že území, na němž byl postaven hrad Landštejn, bylo rakouské.

Jistotu v pánu na Landštejně máme až v roce 1282, kdy je s ním spojen Sezima z Třeboně z rodu Vítkovců. Jeho potomci si podle hradu dali přízvisko, páni z Landštejna. Jakým způsobem Sezima hrad získal, není známo. Nejvýznamnějšími vítkovskými pány na hradě byli Vítek a jeho syn Vilém z Landštejna.  Vilém z Lanštejna byl obratným politikem i válečníkem. Pro císaře Karla IV. vykonával i mnohé diplomatické cesty. Jeho synové prodali landštejnské panství v roce 1363 královské komoře.

Král Václav IV. směnil své dva kamenné hrady Landštejn a Bystřici (Novou) v roce 1381 se svým hofmistrem Konrádem Krajířem z Krajku za jeho hrad Lomnici (nad Lužnicí). Krajířové drželi landštejnské panství do roku 1579. Krajířové z Krajku pocházeli z Kraňska (pomezí dnešního Rakouska a Slovinska) a byli významnými úředníky rakouských vévodů a později i českých králů a rakouských císařů. Protože jejich významná politická postavení ve státě vyžadovala značný majetek a výstavná sídla, zadlužili se přestavbou svých hradů tak, že byli nuceni majetek v sedmdesátých letech 16. století prodávat. Landštejnské panství prodali v roce 1579 dědičnému rakouskému komořímu, svobodnému pánu Štěpánovi z Eicinku. Od něj je po dvaceti letech koupil jihlavský měšťan David Neumayer z Winterberka. Jeho syn Gottfried potom v roce 1618 přivedl na hrad stavovskou posádku a vystavil tím Landštejn rakouskému obléhání na začátku třicetileté války. Hrad byl pokořen vyhladověním v roce 1619. Panství potom velmi rychle střídalo majitele z řad české i rakouské šlechty.

V roce 1771 blesk hrad zapálil, hrad vyhořel a už nikdy nebyl obnovován. Stal se zříceninou. V roce 1945 byl vyvlastněn rakouskému rodu Wenzel-Sternbachů a od roku 1972 rozsáhle opravován. První návštěvnická sezóna byla zahájena roku 1990.

Majitelé hradu

Další stavební úpravy je možné datovat až do období Krajířů z Krajku (1381 – 1579). Nejprve se jednalo o přístavbu pozdně gotických obytných staveb – paláce do nádvoří a obytné věže donjonu. Do této doby spadá i přeložení vstupu do hradu z jižní strany na stranu severní a prolomení nové brány do nádvoří od západu. V období renesance, v první polovině 16. století, kdy Krajířové zastávali nejvyšší státní úřady, byly přistavěny k původní románské hradbě dovnitř do nádvoří ještě výstavné a pohodlné renesanční paláce. Z doby Krajířů je také nové gotické i renesanční opevnění – gotická parkánová hradba pod původním románským hradním jádrem a vnější věnec renesančního opevnění s polokruhovými baštami.

Významná data

Dobývání hradu

Landštejn byl ve své historii dobýván třikrát.

V roce 1317 ho dobývalo královské vojsko s králem Janem Lucemburským.  Čeští páni se tehdy postavili proti králi na stranu vězněného Jindřicha z Lipé. Král Jan si myslel, že jim napraví hlavu silou, ale nakonec došlo k dohodě. Královské vojsko nemělo u panských hradů s dobýváním úspěch. Páni se po dohodě před králem pokořili odevzdali mu své majetky do rukou a dostali je zpět jako léna (s povinností postavit králi vojsko).

V roce 1420 dobývali hrad husité jako odvetu tehdejšímu majiteli Lipoldu Krajířovi z Krajku. Ten společně s dalšími jihočeskými pány v červnu 1420 dobýval Tábor. Městu však přišel na pomoc oddíl Mikuláše z Husi a páni utekli. Na podzim 1420 pak husité dobývali hrady pánů, kteří oblehli Tábor. Hrad Landštejn pravděpodobně dobyli a měli ho v držení do roku 1440.

V roce 1618 dobývalo hrad Landštejn císařské rakouské vojsko, protože Gotfried Neumaier sympatizoval se stavy a měl na hradě stavovské vojsko. Na začátku roku 1619 byl hrad vyhladověn a Gotfried Neumayer padl.

Zpět NA O hradu